Historie

Školství v Poniklé od známého počátku do roku 1976

První ponikelský učitel Jan Fišera vyučoval zřejmě od roku 1721 po domech, nejčastěji ve své chalupě č. 95, naposledy v chalupě č. 37, nyní dům č. 219. Do roku 1738 v obci školní budova nebyla. V tomto roce, z podnětu faráře Josefa Ignáce Rulle a rychtáře Jindřicha Fišery, obec zakoupila za částku 15 kop míšenských chalupu č. 85 (nyní 149) a v ní zřídila školu. Od roku 1738 na škole působil učitel Václav Rychnovský a v této škole se narodil 29.12.1752 jeho syn Jan Rychnovský, slavný řečník, vlastenec, mistr svobodných umění, který byl roku 1796 zvolen hlavním kazatelem při chrámu sv. Víta v Praze. V říjnu 1873 počalo se vyučovat ve dvou třídách, I. třída byla pronajata opět v domě č. 37. Roku 1876 postavili si občané novou školu č. 215 na místě dnešní budovy č. 148. O rok později byla škola rozšířená na trojtřídní (1877). Dětí přibývalo a roku 1896 byla škola rozšířena na čtyřtřídní, I. třídu bylo opět nutno pronajmout v domě č. 85 (149) v bývalé staré škole, která potřebám školy již značně nevyhovovala. O tom zní unesení místní školní rady: ...zželelo se zástupcům těch dítek, proto místní školní rada i obecní zastupitelstvo 28. července 1908 usneslo se zříditi přestavbou třídu ve škole číslo domu 215, a to tím způsobem, že v 1. poschodí stěny dělící IV. třídu od kabinetu, aby tu učitelova mají se zbořiti a tím nabitá prostora novou stěnou rozděliti. Kabinet vystaví se pod střechou v risalitní části. Tak se stalo. 19.9.1907 byl první vyučovací den v nové školní budově v dolení části obce. Třída určena pro 1., 2., a 3. školní rok měla 46 dětí. Pohnutky expositurů byly tyto: Žáci z Nové Vsi a dolení části Poniklé mají daleko do školy ke kostelu, v zimě a za nepohody mohou utrpěti na zdraví nebo školu zanedbávají. Novou expositurou má se ušetřiti zdraví dítek, zlepšiti se návštěva školní i mravnost mládeže, neboť bude bližší styk učitelův z dítkami a s rodiči. Hlavní však pohnutka - jež usnesení to uspíšila, jest národní. Rozšiřování zdejších továren, jež náleží firmám Německým, přibývá u nás továrního úřednictva a dělnictva německého. Lze se obávati, že záhy by zde mohla býti zřízena německá škola, jež by přivábiti mohla i některé děti české, zvláště z dolení části Poniklé a z nové Vsi, kteréž to dítky měli by školu německou blízko, ale školu českou daleko až u kostela.

Stav žactva z roku 1897
I. třída II. třída III. třída IV. třída
40 72 73 87

Ve školním roce 1902–1903 - 8809 zameškaných omluvených půldnů a 5162 zameškaných neomluvených půldnů.

V roce 1926 povolila zemská školní rada v Praze zřídit v obci měšťanskou školu.

1. září 1927 byl slavnostně zahájen nový školní rok v nové budově školy č. 215 (148), která vznikla přestavbou školy z roku 1876 nákladem 656 000,- Kč.

V roce 1959 byla budova rozšířena o přízemní část určenou pro mateřskou školu, v prvním patře o tělocvičnu a ve druhém patře o dílnu. Současně v budově bylo zavedeno ústřední topení s kotelnou v suterénu.

Od roku 1950–1951 je zavedeno pravidelné polední stravování pro žactvo, učitele a zaměstnance.

Od roku 1721 do roku 1976 se na škole v Poniklé ve svém učitelském působení vystřídalo celkem 167 učitelů, řídících a ředitelů.

Z nich zasluhují pozornost pro mimořádné osobní a pracovní vlastnosti nebo zvláštní lidský osud:

Josef Šír

Známý spisovatel našich hor, působil na škole 1883–1885. Je tvůrcem vzácných map, které namaloval v přízemí (vestibulu) školy. Tyto se zachovaly i při přestavbě budovy v roce 1925–1927.

Jan Rychnovský

Podučitel, na zdejší škole od r. 1891–1896. Dne 20.ledna 1896 onemocněl na tyfus střevní a zemřel 18. února téhož roku. Pohřben byl na starém hřbitově u kostela za hojného účastnictví občanů, mládeže a 40 učitelů. Po zesnulém zůstala vdova a chlapeček. Poněvadž zesnulý učitel neměl ještě nároků na výslužné, obdržela vdova výnosem veleslavné c. k. zemské školní rady 225 zl. odbytného a úhradu pohřebních výloh.

František Louma

Dne 1.12.1911 skonal v Roprachticích u příbuzných, učitel z Poniklé (prozatímní učitel 2. tř. v Poniklé od 1910) ve věku 21 let. V nouzi studoval, sešel tuberkulosou plic.

Jan Faistauer a Josef Anděl

Jan nar. 1889 a Josef nar. 1889, oba zatímní učitelé 2. tř. padli v 1. sv. válce.

Ludvík Liška

Nar. v Tříči, v Poniklé působil od roku 1908 do r. 1921, byl výjimečným zjevem pokrokového učitele. Vyrostl z generace, která zažila kromě lásky chudé matky fabričky jen málo životního blahobytu, ale dost těžkého protloukání, zejména na studiích.

Václav Kasal, který s Ludvíkem Liškou společně u nás působil, pozdější řídící učitel v Dolních Štěpnicích na něho vzpomíná: Liška byl rozeným učitelem a vychovatelem dítek. Věděl velmi dobře, že učitel, zvláště učitel venkovské školy, musí být jakýmsi orgánem, který vdechuje duši lidu, vdechuje vně, v obci stykem s lidem a vdechuje ji uvnitř školy, naplněno vůni, pravdy, odpuštění a posvěceno křtem krve našich dějin. Řadu let bil a rval se jako učitel se životem, vyoral velkou bránu všude tam, kde zasáhl a zanechal trvale stopy své činnosti na poli školském, kulturním, organizačním a sociálním. Dlouholetý knihovník Václav Pičman vzpomíná na zásluhy učitele Lišky za rozvoj činnosti spolkového života v Poniklé a na to, jakého jména je spojeno s iniciativou a s realizací – založit v Poniklé veřejnou knihovnu. Byl to v roce 1920 nemalý úkol. Podnítil jako i v jiné činnosti další nadšence a tak byla r. 1920 nalezena v domě číslo 123 vhodná místnost, kde byla umístěna i veřejná čítárna.

Ludvík Liška se vyznačoval další neúnavnou činností i po odchodu z Poniklé do Kundratic, kde působil do roku 1940 jako řídící učitel. Byl umučen Fašisty ke konci 2. sv. války.

Škola v Přívlace

Škola v Přívlace byla postavena roku 1876 a to právě uprostřed obce. Do té doby zde nebyla školní budova. První zkoušený učitel Josef Dolenský vyučoval po domech, dopoledne v Přívlace (dolní) a odpoledne v Jilmě. Před ním vyučoval v Přívlace František Svatý, rybář, ve své chalupě číslo 37 a v Jilmě Josef Tarant, zedník, v čísle 8. V této budově prováděla později obec řadu úprav a zlepšení, na postavení nové školy se však nikdy představitelé obce pro odpor místních poplatnictva nedohodli. Pro malý počet žactva škola byla zrušená k 1. září 1965, žáci byli převedeni do obou budov ZDŠ v Poniklé a školní budova v Přívlace přestavěna na čtyři bytové jednotky.

Svědectví školní kroniky v Poniklé vybráno pro zábavu, výstrahu i poučení

První pamětní kniha obecní školy v Poniklé se nezachovala. Druhá pamětní kniha uvádí o začátku školního roku 1895. Počátek školního roku 16. září (jako každý jiný byl zahájen v kostele bohoslužbou a rakouskou hymnou). Dále je uvedeno, že mládež pod vedením učitelů byla voděna v neděli i všedního dne od 16. záři do 4. října a od 25. dubna do konce školního roku 31. července do kostela. Z tohoto vlivu církve se škola vymanila až rozbitím Rakouska Uherska. Poněvadž po roce 1918 se československá buržoazie rozhodla ctít rakouské zákony, ještě i školní rok 1919/1920 byl zahájen tradičně 16. září. Návrat k písmu ležatému ve školním roce 1897. Od počátku tohoto roku školního psali žáci opět písmem ležatým, kdežto předtím po 6 let psalo se na zkoušku písmem stojatým Z ohledu zdravotních. Při psaní písma stojatého měla mládež býti nucená přímo seděti, čímž měly se zameziti nebo zmírniti zkřiveniny páteře a krátkozrakost. Poněvadž výsledky pokusů školní úřady neuspokojily, bylo od stojatého písma upuštěno.

Školní výlet

Dne 8. července 1899 sbor učitelský se 130 žáky podnikl školní výlet z Poniklé na Žalý za počasí velmi příznivého. Vyšlo se ze školy po 6 a půl hodině ráno, po dvojím čtvrthodinovém odpočinku dorazili na místo po 11. hodině. Když se mládež poveselila zpěvem, hrami a deklamacemi, sestupoval průvod za veselého zpěvu do Neklova. Tam očekávalo je 8 povozů lípovým ozdobených, jež se vzácnou ochotou propůjčili dále jmenovaní rolníci. Po celé cestě se mládež mravně chovala, ač veselou náladou rozjařili i přítomné rolníky tak, že projevili ochotu v brzkou zase povozy s koňmi mládeži propůjčiti.

Tragická událost v ponikelské škole

Protože autentický záznam tragického požáru v ponikelské škole dosud nebyl nalezen, můžeme se setkat s různými výklady této události. Podle ověřování úmrtí v v katolické matrice zemřelých pro Poniklou č. 5661/00117 se jako nejpravděpodobnější jeví svědectví nejmenovaného chlapce, které vyšlo v článku Mudr. O. Peterky v Pamětních listech Poniklá v červnu 2004. Zde je tato tragická událost vylíčena takto:

Z těch školských mojich dob utkvěla mně v paměti a nemálo polekala, že jsem kolik dní pokojně spát nemohl událost, že dne 21. října 1823 vznikl ve škole v 10 hod. dopoledne oheň, když právě žáci I. třídy ve škole byli. Tehdáž paní učitelová Lieserová třela len, a sušila ho ke tření také na kachlových kamnech ve vyučovací místnosti. Len ten na kamnech se vzňal a poněvač kamna blízko dveří byla, chytily od hořícího lnu také sloupy u dvéří a dvéře samy a hořely. Pan učitel Lieser, který právě v první třídě učil, se tolik lekl, že opomenul žákům říci, aby, dokud snad ještě mohli, dveřmi vyběhli a se zachovali. Tito malí žáci, nevědouce co dělat mají, zůstali ve vyučovací světnici, zalezli pod školní stolice, kdež tak dlouho zůstali, až lidé z obce po nastalém pokřiku se zběhší k oknům vyučovací místnosti žebříky přistavěli, okna protloukli a děti ven vytahovali. Z dětí těch bylo 24 popálením poškozeno, z nichž 3, mezi nimi učitelův chlapec Eduard Lieser, zemřely a mimo to jeden chlapec na jedno oko oslepl.

Škola byla uhájena, neshořela, avšak nářek rodičův poškozených dítek byl srdcelomný a hubování a proklínání učitele a jeho manželky bylo ukrutné. Takového něčeho jsem já tehdáž 9ti letý chlapec nikdy nezažil, protože jsem nad tím strnul a kolik dní se ze spaní vytrhoval. Já byl tehdy žákem II. třídy, proto jsem dopoledne ve škole tehdy při té katastrofě přítomen nebyl. Byli jsme v té době, když ten oheň povstal, u p. P. Synáčka na německé hodině.